Give me love

28. dubna 2013 v 21:26 | Ježurka |  Něco jako deníček...
Tak strašně moc tě miluju, Meryl.
Ale mám také pocit, že čím víc tě mám ráda, tím víc na tebe zapomínám. Mám pocit, že má láska k tobě se mění v jakousi povinnost, stereotyp...tedy ne snad z donucení...ach jo, to jsem zase zvorala...
Čím víc tě miluji, tím víc na tebe zapomínám. Ano, už si dokážu představit, že na tebe jednou zapomenu. I když mě tato představa děsí a hlavně-hrozně mrzí.
Dnes, když jsem se učila, zadívala jsem se na "tebe". Otočila jsem se směrem k tobě, přisunula se blíže a zahleděla jsem se někam za tebe, možná, že jsem se snažila proniknout díky tvým očím přímo do tvé duše. Seděla jsem tam proti tobě možná půl hodiny. A celých těch 30 minut jsem si přemítala můj život s tebou. Co jsem díky tobě získala, ztratila nebo zapoměla uskutečnit. Přemítala jsem si všech těch 557 dní s tebou. A uvědomila si, že žiju tvým životem.
Jsi jako slunce. V dobrém i zlém významu. Dala jsi mi sílu jít dál, dál za svým snem. Ale také jsi mě naprosto zaslepila...a tak žiji ne/vědomky tvůj život.
Přemýšlím jako ty. Než něco udělám, přivřu oči, našpulím rty a snažím se porniknout do tvé mysly, kde se snažím najít řešení. Na svůj život kašlu...žiju přeci tvůj, ne?...


Pamatuji si můj nedávný rozhovor s ředitelkou. V ten den my dala pořádnou ránu do srdce...
"Je skvělé, že máš Meryl ráda. Je to opravdu vyjímečná žena. Je nám oběma asi naprosto jasné, že tě ta láska k ní jednou přejde, ale nikdy na ní nezapomeneš..."
Ale já nechci, aby mě má láska k ní přešla, chtělo se mi říct. Ale něco mě donutilo mlčet.

Nechci aby ten krásný sen zmizel. Říkala jsem si. Ale právě včera, když jsem tam proti té úžasné a vyjímečné ženě seděla, uvědomila jsem si, že i sen jednou musí skončit. Člověk nesmí mít radši sen než realitu. Nesmí. Mohlo by se totiž stát, že by se pro něj ten sen stal realitou...


Nechci na tebe zapomenout.
Ale co když by to byla ta nejlepší volba? Možná, že i pro mě se už stal sen realitou. Ale já se musím probudit. Prostě musím.

Jdu spát. Uvidíme se v realitě. Možná, že tam budeš stále, Meryl...možná že ale taky ne...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jackie jackie | Web | 29. dubna 2013 v 17:52 | Reagovat

po dočtení tohoto článku se mi chce brečet. vážně, mám slzy na krajíčku.. moc dobře vím, co právě prožíváš. měla jsem spoustu "lásek" k nereálným lidem (celebrity) které přerůstaly v šílenství. milovala jsem je a nedokázala si představit život bez nich. bála jsem se dne, kdy je přestanu milovat a zbožňovat. že už nebudu mít pro co žít. jenomže když to vezmeš tak, že vše tě nějak obohacuje a duše ti dává signál, že bys měla jít dál, je dobré ji poslechnout a smířit se s tím. určitě ti meryl dala hodně.. tolik nových poznatků, tolik nového! nemusíš na ni zapomenout, jen se pohnout dál... prostě jako s láskou ;) doufám, že ti bude lépe :) měj se hezky

2 markeet123 markeet123 | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 19:33 | Reagovat

Tvůj blog je super :-) ! Je to jediný blog o Meryl, který znám :-) !!

3 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 29. dubna 2013 v 21:17 | Reagovat

Zlatíčko... I kdyby se časem stalo, že Meryl už nebudeš mít tak ráda jako teď... Nikdy, ale nikdy na NÍ nezapomeň!
Jak dobře vím, ona je součást tvého života stejně tak jako mého je Kpop... A já na ně rozhoděně nezapomenu...
Takže... Nikdy, nezapomínej na kousek sebe, kousek tvého života a možná i kousek tvého já ;)

4 Ronnie Ronnie | Web | 29. dubna 2013 v 22:15 | Reagovat

I já mám slzy v očích. Souhlasím s Hagumi-chan Uchiha, Meryl je zkrátka tvojí součastí. A kdybys na ni někdy zapomněla (ale já si myslím, že to se nestane), neznamenalo by to, že s tebou není. Prostě k tobě patří - zasáhla tvé srdce a to se nikdy nezmění - vždycky tam bude.

5 Petra Petra | Web | 29. dubna 2013 v 22:22 | Reagovat

Nemyslím si, že časem přestaneš mít Meryl ráda. Možná, že už nebudeš tolik sledovat novinky, nebudeš si tak často pouštět filmy s ní, ale pořád bude část tvého života. Já mám taky své oblíbené, milované herce (filmy, seriály), které (tedy aspoň myslím) budu mít ráda celý život a vždycky se k nim ráda vrátím. Jsou část mého života, třeba Harry Potter je moje dětství :)

6 susan susan | Web | 29. dubna 2013 v 22:46 | Reagovat

Já myslím, že láska a obdiv, kterou ti k Meryl máš, je na celý život:)
Není to jako u jiných, kteří mají každý půl rok jinou oblíbenou celebritu, pak přijde někdo slavnější a známější a na tamto zapomenou! To co ty s Meryl máš je úplně jiné povahy a to se mi na tobě neskutečně líbí:) Myslím, že ty a Meryl jste na celý život...možná ne blog nebo hledání novinek o ní, ale vždy, když jí někde uvidíš nebo poběží film s ní, budeš vědět, co pro tebe znamená a že je to tvá jedinečná Meryl:))
rozhodně žít svůj život je důležité, ale myslím, že do toho tvého ta Meryl nesmazatelně tak nějak patří a nikdy si jí neodpdářeš:)) to já poznám z těch tvých článků:))

7 Tyny Tyny | Web | 1. května 2013 v 16:54 | Reagovat

Je to opravdu šílené, jak Johnnyho sledují paparazzi na každém kroku. Fotky jimi vyfocené dávám na blog pro vás, aby jste měli přehled o tom, co Johnny dělá a tak dále. Nedávám to tam z toho důvodu, abych mu nějakým způsobem narušovala jeho soukromý život, i když to tak trochu vlastně dělám.
Ten, kdo má Johnnyho rád, líbí se mu jeho filmu, má ho rád i jako člověka, tak ty fotky jistě ocení. Ale ten kdo se o to nějak nezajímá tak řekne, že je to narušování jeho osobních práv. Jestli mi teda rozumíš :).
Nemysli jsi, že mně tohle taky neštve, strašně mně to štve, ale s tím nenaděláme nic :). Johnnyho už tak pronásledují od začátku jeho herecké kariéry a myslím si, že už je to součást jeho života a, že si prostě zvykl na to, že už nikdy nebude úplně sám, jelikož ho pořád někdo pronásleduje a fotí. Na jednu stranu chci vidět jeho aktuální fotky, chci vědět kde byl a chci vědět jak zrovna vypadá.. Ale na druhou stranu moc dobře vím jak se cítí, když nemá ani trošku soukromý. Jenom vlastně doma, kde  zrovna tolik času netráví.
Doufám, že mně v tomhle chápeš, jelikož si myslím, že máme na to podobný názor :).
A teď k tvému článku. Přesně vím co si myslíš a co cítíš, ale Meryl je taky jenom člověk. Teď tě nechci nějak poučovat nebo jak bych to řekla, ale vlastně jí můžeš mít ráda odsud- podsud. To, že kvůli ní budeš smutná, to ona stejně neví. Plno lidí bez ní "nemůže být".
Já mám Johnnyho ráda, ale jako herce a jako člověka. Ráda si prohlídnu jeho fotky, ráda hledám nové informace o něm a o jeho filmech. Ale pořád je to jen člověk, který se proslavil hraním ve filmech jako plno jiných lidí. Prostě člověk, který měl štěstí. Tak, jako Meryl.
Nevím jak bych ti ten můj názor dala ještě najevo. Ale kdyby nebyla Meryl herečka, nikdy bys jí nepoznala, tudíž je to jen jejíma rolema.
Já vím, že teď si řekneš co ti to tu píšu, ale my jsme se vlastně obě zamilovali do jejich " rolí " ve filmech. Ani jedna z nás nevíme jaký ten člověk skutečně je, když jsme si s ním nepodali ruku a nestrávili s nimi nějakou chvíli.
Ale máš to moc krásně napsané. Doufám, že mně nějak pochopíš, co jsem ti tím vlastně chtěla říct. Nemyslela jsem to nějak zle, jenom, jak to cítím já. :))

8 Celinka1 Celinka1 | Web | 2. května 2013 v 20:34 | Reagovat

Rozbrečela si mě :') ♥ je to tak krásný, plné lásky, citů.. :) ♥ ♥ ♥

9 A. A. | 3. května 2013 v 19:27 | Reagovat

zlatíčko,my jsme se dočkaly!! https://www.facebook.com/photo.php?fbid=322686917859394&set=a.242085549252865.58009.131499806978107&type=1&theater

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama