Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota...

11. listopadu 2012 v 20:47 | Ježurka |  Něco jako deníček...
Klidně nemusíte tenhle článek číst. v poslední době píšu jen samé bláboly, ale musím se z toho vypsat. No a deníček bohužel vždycky někam zašantročím...


Bylo 29. prosince kolem půlnoci. Jeli jsme z Prahy. Jeli jsme z jednoho divadelního představení, na které jsem se těšila jako malá. Z celého srdce jsem si tam přála jet. A to se mi nakonec splnilo. No měli jste mě vidět, jak jsem už dva týdny před odjezdem šílela. :D Najednou jsem všechny viděla naživo. Byl to úžasný zážitek a já jsem se v té chvíli cítila v sedmém nebi. Jenže bylo tu něco, co mi mé nadšení kazilo. Ne něco, ale někdo.

...Meryl...V tu chvíli jsem jí...nenáviděla.

Do té doby jsem prostě byla...ani nevím. Nějak jsem tady žila, spíše přežívala. A najednou tu byla ona. Žena, která si svůj život užívala každý den. Záviděla jsem jí. Jenže ta závist se po pár dnech vytratila, protože Mer vnesla do mého života něco nového, úžasného. Bylo pro mě překvapením, že jsem zkoušela i věci, které by mě vůbec před tím nezajímali.

...Jenže byl tu jeden zásadní problém...

V mém srdci není tolik místa. Prostě já nedokážu milovat tolik lidí stejně. Musela jsem se rozhodnou koho mám radši. Jestli všechny ty herce, které jsem před několika minutami odměnila potleskem a s kterými jsem od léta "trávila" každou volnou chvíli. Nebo snad mám všechnno tohle hodit za hlavu a mít ráda osobu, kterou jsem poznala před pár týdny a o které téměř nic nevím? Jenže ta osoba je tak zvláštní a naprosto jiná než všichni ostatní? Které se podívám do očí a najednou si nejsem jistá ani tím, jak se jmenuju?

Nakonec jsem si nasadila sluchátka a pustila si muziku, kterou jsem v poslední době poslouchala každou minutu. :D A přemýšlela. Celou cestu. Brečela jsem. Kryla jsem to ale tím, že jsem se stále dívala ven. Do té zlověstně černé tmy. Nijak jsem se však nerozhodla. Ono to totiž přišlo samo. Meryl vyhrála. Mému srdci vládne ona. Stále mám však pochyby, ale zaženu je tím, že jsem se prostě rozhodla správně.


Přesto jsem však na ty lidi, kteří pro mě minulé léto znamenali všechno, nezapoměla. Už na ně nemyslím každou volnou chvilku, ale když se nějaká ta chvíle přeci jen naskytne, usměju se a vzpomínám na tu ubrečenou holku, která se chovala jak malá. Která to neměla v hlavě srovnané. No teď nejsem o nic větší a ani teď to nemám nijak zvlášť srovnané, ale aspoň nemá takové pochyby. Protože pochyby se do šťastných dnů nehodí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Celinka1 Celinka1 | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 21:06 | Reagovat

Je to úžasně napsané :-) Také mám chvíle kdy Celine na jednu stranu NENÁVIDÍM a na jednu stranu MILUJU ..... Nenávidím, protože jí strašně závidím. Jaký má hlas, jaký má život, její povahu, rodinu....Všechno .... Ta osoba je pro mě vším a za nic bych jí nikdy nevyměnila ! ♥ ♥ ♥ Je to osoba, kterou mám nejradši ze všech a dovolím si to říct ! :-) ♥

2 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 14. listopadu 2012 v 21:14 | Reagovat

Oooh to je tak.... úžasně napsané! ^^ Někdy se cítím dost podobně a pamatuji si v létě jaký byl boj ve mě o to koho mám raději jestli SHINee nebo NU'EST... Bylo to zvláštní, protože mě kvůli tomu Lucka chvíli.... prakticky nenáviděla, ale já jí to neměla za zlé... já si měla zvolit rovnou a né tak tápat... ale co tím chci říct, je že tomu, co cítíš a co jsi cítila, moc dobře rozumím ^^

3 susan susan | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 13:11 | Reagovat

Je to nádherně napsané, je v tom srdce, je vážně vidět, jak moc Meryl miluješ! To je úžasné!

4 Rézi Rézi | Web | 15. listopadu 2012 v 18:34 | Reagovat

Je opravdu úžasné, jak máš Meryl oddaně ráda - myslím, že by z toho měla radost. Je zajímavé, jak nenávist je tak blízská lásce a přesto jsou to dva takové protiklady :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama