THE END, my dear friends...

15. února 2014 v 15:46 | Violet* |  Něco jako deníček...
Mé jméno je Simona Ježková a zrovna dopisuji jednu ze svých knih z mého života. Ta kniha je o mě a o těch 857 dnech, které jsem trávila společně s Meryl. A teď, dopisuji poslední slova, snažíc se, s úsměvem na tváři a láskou v srdci, uzavřít tento příběh, který byl chvílemi krásný a chvílemi smutný, kde byla hlavní postava jednou dole a jednou nahoře. Ale nikdy těch krásných dní nelitovala a psala o tom jednom životě, vždy naplněna jakýmsi příjemným okamžikem. Ale teď ten příběh končí, postava se dál potlouká životem, hledající štěstí, lásku a spokojenost. A příběh...příběhem zůstává otevřen dalším, menším dobrodružstvím s Meryl, která možná přijdou a možná také ne. A tak, jako u většiny věcí přichází na řadu loučení. Teď zrovna pro mě dost bolestivé, protože netuším, jaké budou ztráty na životech. Doufám, že mé loučení nebude s Vámi definitivní, kdy aspoň někdo mě chytne za ruku a řekne mi, že mě neopustí a půjde se mnou dál. A stejně jako loučení, důležité je poděkování lidem, kteří to se mnou nevzdali, i když jsem si to mnohokrát zasloužila. A ti lidé jsou pro mě stále moc důležití, protože utváří můj, vnitřní svět. A ten svět je...nádherný.

...Lucko...
Tvůj blog je úžasný, nádherný a já ti budu vždy děkovat za to, že můj blog vůbec existuje, právě TY jsi mě přivedla myšlenku kliknout na vytvoření blogu. A tvá láska k Meryl je nekonečná, což mě vždy dojímalo, protože jsi vždy dávala do svých článků potěšení z okamžiků s Meryl. A toho jsem si vždycky cenila. A abych nezapoměla-budu ti držet palce u zkoušek. ;)

...Susan...
Susan, má milá Susan. Vyjde nám někdy to setkání? :) Ty a tvé milované zlatíčko jménem Anne Hathaway jste mi vždy dokázali vykouzlit úsměv na tváři. A stále dokážete. Děkuji ti za krásné komentáře, za krásné okamžiky s Annie, za ty povzbuzující věty, které mě vždy zasáhli na tom správném místě, v srdci. Doufám, že tohle není naposledy, kdy o tobě píšu, protože ty jsi osoba pro mě neuvěřitelně důležitá. Velmi důležitá.

...Péťo...
Péťo, Sherlocku, bláznivá fanynko, kamarádko, má psycholožko. ;) Ty jsi ze všech lidí pro mě udělala toho nejvíce. A tím nemyslím jen to, že jsi mi pomáhala s domácím úkolem. Ehm, omlouvám se, zase to moje druhé já promluvilo.
Tvůj pohled na svět mi je víc než sympatický, tvý milovaní utvářejí i můj svět veselejším a nebýt tebe...bůh ví, kde bych teď byla. Vlastně to vím. Byla bych zde, na tomto blogu, neznající ty nádherné osoby a okamžiky. Můj blog končí kvůli mé neschopnosti milovat dvě osoby stejně, mým novým láskám, ale hlavně kvůli tobě, protože ty jsi mi dala ten kopanec, který mě dostal někam jinam, někam, kde jsem to neznala, ale teď jsem na to místě neskutečně šťastná. Možná ještě více než jsem byla. Petro, jsi člověk, za kterým půjdu, kdyby byla chvíle sebevíce špatná. A ano, tobě patří ten největší dík. Takže...Děkuji ti z celého mého srdce a slibuji, že tě nikdy neopustím a budu vždy na tvé straně.

...Meryl...
Zatím ti dávám sbohem, ale nemysli si, že mé srdce už s tebou nepočítá. Budeš v něm vždycky. To jsem ti slíbila a já své sliby držím...


Terko, Ronnie, Phoebe, Cel, Grace, Thoro, holky z BestGirls a ty skvělý kluku od P!NK...i Vám patří můj dík. Vážím si Vás, mám Vás ráda a i o Vás bych hrozně nerada přišla. Protože všichni jste pro mě důležití. Vždycky jste byli a vždy budete.
Loučím se s Vámi a zvu Vás do míst, kde mé druhé já budu trávit teď svůj čas. To místo je další blog. Our-Lovely-Amanda. Ano, vůbec to jako blog nevypadá, ale chci začít až teď, až dopíšu poslední slova v tomto článku.
Ani nevíte, jak ráda bych byla, kdyby se pod tímto článkem objevily komentáře s tím, že do toho jdete se mnou. Ale také pochopím, když řeknete NE.
Říkám sbohem, avšak ne věčné. Říkám sbohem, protože má Violet* odchází, mé staré tělo odchází a přichází nová osoba...Mary*. A k ní se přidává Sherlock, John a jeho Mary. A Benedict Cumberbatch. A Martin Freeman. A samozřejmě ta nejdůležitější osoba...Amanda Abbington. A tak říkám sbohem. Prozatím.A jak jsem to dělala vždy, rozloučím se po svém.

S láskou Vaše ztřeštěná, světem bloudící, lásku milující a stále snící...nová osoba.

 

My Heart is maybe broken but I´m so happy now...

5. února 2014 v 21:21 | Violet* |  Něco jako deníček...
Někdy si dá člověk čas na rozmyšlenou, čekající, že se vše vyřeší. A pak zjistí, že se jeho život upřel jiným směrem, ke kterému musí udělat obrovský krok, přejít všechno, co mu zatemnilo hlavu. Vše, co miloval a stále miluje, ale co mu dělá tu největší bolest. Láska a obdiv k někomu, kdo za to všechno stál. A stále stojí.

"Věci se mění. A přátelé odcházejí. A život se před nikým nezastavuje."

Nevím co mám napsat, protože mé srdce neví, co přesně cítí a rozum se mu tentokrát to toho plést nechce.
Meryl, má milovaná Meryl. Vděčím ti za mnohé. Za to, že jsem si zamilovala filmy, za to, že jsem si stanovila nějaký cíl, sen a touhu splnit si to všechno. Že jsem díky tobě byla šťastná. Že jsem zjistila, že nejsem jen ta šedá myška, zalezlá v koutě, nedělající nic, co by mohlo znamenat změnu v jejím životě. Děkuji ti, za to, že jsem si tě zamilovala, protože to byl jeden z nejkrásnějších darů, který jsem kdy dostala a jeden z nejúžasnějších momentů, co jsem zažila. Byla jsi pro mě osobou spřízněnou, která mi pomohla, i když nikdy nebyla zcela nablízku. Děkuji ti za ty okamžiky, kdy jsem poznala lidi, kteří chápali můj smysl života, kteří chápali, proč jsi pro mě tou osobou osudovou. Dokázala jsi toho tolik a ještě toho mnoho dokážeš, sobě, ostatním, mě. Jsi úžasná, nádherná, milá a jednoduše okouzlující dáma, která má přesně to, co v této době moc lidí nemá-zdravý rozum, srdce na správném místě a duši snílka, koukajícího na svět realisticky s optimistickým nádechem. Zažila jsi mnohdy špatné momenty, které musely bolet a stále možná ještě bolí, ale ty jsi to nevzdala a šla jsi dál, protože pokud se ohlížíš často do minulosti, ztrácíš budoucnost. A ty jsi zde. Na této zemi, na tomto místě, v mém srdci. Budeš zde navždy. A ano, můj život se změnil, ale ty v mém srdci budeš mít vždy místo. Toho se neboj. Ale musím jít dál. Jako každý jiný člověk. Meryl, miluji tě. Vždy a navždy.


Amando, má milovaná Amando. Stalo se přesně to, co se před pár lety stalo i u Meryl. Zamilovala jsem si osobu tisíce mil odtud, osobu, která mě vůbec nezná, ale přesto je mi blízká. Mě, mému srdci. Pokud jsem říkala, že v mém srdci nemám místo pro dva lidi, je to pravda. Meryl v mém srdci bude, ale kvůli ní mé srdce bít nebude. Bohužel, bohudík. Amando, před pár dny jsem neměla ani ponětí, kdo jsi. Ach, ani nevíš, jak hrozně mě to mrzí. Ale teď jsi tady. Nastal okamžik, kdy jsem tě poprvé spatřila, poprvé slyšela a ano, něco ve mně se změnilo. Vyrazila jsi mi dech nejen svým nádherným slovíčkařením, tím nádherným akcentem v tvém hlasu. Ohromila jsi mě tvou laskavostí v očích, nenuceným úsměvem na tváři, tím, jak jsi byla oddaná své roli. Tím, jak jsi vyjadřovala své pocity. Ty jsi mi vyrazila dech. Zjistila jsem, že jsi nejen úžasná herečka (a nemysli si, že tě znám jen jako Mary Morstan, zlatíčko), ale také vtipná, milá a neustále dobře naladěná žena. Ty a Martin. Váš vztah mě tak dojal, to jak jste si navzájem oddáni, a to i přesto, že nejste oddaní. Jak nádherně se na sebe usmíváte, jak se doplňujete a podporujete. Miluji Vás oba, ale tebe více. Proč tebe více? Protože jseš duše, díky které se můžu inspirovat. Jsi dokonalá. Ne zcela, ale máš k tomu hodně blízko. Zamotala jsi mi hlavu a já teď nevím kudy kam, mé srdce netuší, jak to s ním dopadne, ale já sama za sebe, jen tělo, z masa a kostí, cítím tam někde uvnitř sebe, že jsem teď šťastná a nehodlám řešit, co bude zítra, příští týden nebo za deset let. Chci žít přítomností. S tebou a s tvou radostí, která mě nabíjí novou, neočekávaně příjemnou energií.


Když jsem tvrdila, že můj život se dá rozdělit na před Meryl a s Meryl, je to pravda. Avšak poznala jsem novou osobu, královnu mého srdce. Když jedna královna z mého srdce pomalu odchází, přichází jiná. Nikdy se na tu první dámu nezapomene, ale teď se žije přítomností.

Netuším, jak to bude s blogem. Netuším a ani to řešit nechci. Budou tady možná články, ale teď chci jen být šťastná. Nic víc. Doufám, že mě chápete. Štěstí nechodí jen tak po ulici a nenabízí se každému. Takže když teď zaklepalo u mých dveří, nechtěla jsem ho nepozvat dále.

Petro. Můj život se upřel tímto směrem díky tobě. Tvůj blog je úžasný, o Sherlocka se staráš s tou největší láskou. Sherlock všechno toto zapříčinil. Nebýt tebe, nebýt jeho a dalších okolností, nikdy bych tento článek nepsala. Ani nevíš, jaké mám teď pocity, když tohle píšu. Kdy jsem šťastná a zároveň mě mrzí, že se všechno ubralo tímto směrem. Ale ano, Amanda je tu díky tobě. Jako spousta dalších, úžasných věcí...a osob.

Hodiny plynou a dny budou utíkat. A někde na konci našich životů zjistíme, že naše rozhodnutí nebyla vždy správná, ale musela být vykonána, abychom zjistili, že stále ještě žijeme a ne, že jen přežíváme...

S láskou Violet*


Amanda Fucking Abbington ♥

29. ledna 2014 v 20:02 | Violet* |  Něco jako deníček...
Zamilovala jsem se. Znova. V mém životě se objevila nová osoba, která pro mě v poslední době znamená opravdu moc. Ano, vše zavinil Sherlock. Prosím potlesk. Amanda Abbington přichází.
Amanda je pro mě žena s obrovským talentem. Herecky neuvěřitelně výrazná, jejíž komický výraz mě vždycky rozesměje, smutný pohled rozpláče. Vytvořila pro mě postavu nezbytnou, dokonalou, úžasnou, nádhernou, komplikovanou a velmi důležitou. Pro mě, pro tebe, pro ostatní. Pro Johna. Pro Sherlocka. Pro všechny kolem sebe.
Odsuzování ji za její vyobrazení Mary mě dosti udivilo a...rozčílilo. Ne, do této role si nedokážu představit nikoho, kdo by mohl být lepší než Amanda. Mary je rozmanitá role, která rozhodně není tím, kým je. Její minulost není zrovna taková, jakou by si většina z nás představovala. V jejích očích vidíte to, že i když se musela postavit proti mnoha lidem s puškou v ruce, Johnovi lhala a Sherlocka málem zabila, rozhodně nelže o lásce k jejímu manželovi a o obdivu a přátelství k jeho nejlepšímu příteli a muži. Řeči, ve kterých se neustále objevuje to, že Mary zničila Johnlocka, mě dost...uráží? Dámy a pánové, žádný Johnlock neexistuje. Ano, existuje úžasné přátelství mezi Sherlockem a Johnem, které má dost hluboké kořeny. Jsou si blízcí a přesto si někdy dokážou snad i říct, že by bylo lepší, kdyby se teď rozdělili. Jsou přáteli. Nic víc za tím nehledejte.
Sherlock zemřel. Tedy témeř, ale to nemohl John vědět. Pokud se budeš ohlížet do minulosti, ztratíš budoucnost. John si našel Mary, budovali si nový, společný život. Sherlock se vrátil, Johnovi se obnovila ta rána, kterou dostal po Sherlockově smrti. Ano, stále mu možná Sherlock chyběl, ale byla a je tu jeho milovaná Mary. Mary nikdy nenaruší jejich přátelství, jen dala Johnnovi další impuls k životu. A ano, Mary padla Sherlockovi do oka. Možná, že lhala, ale zlá duše není.
Chci jen říct, že pro mě osobně bude Mary úžasnou postavou v Sherlockovi a jen se modlím k Bohu, aby Moffat nebo Gattiss neurčili tuto ženu k smrti hned na začátku dalšího dílu. Byla by to ohromná škoda.
Chci jen říct, že pro mě osobně je Amanda osobou příjemnou s krásným úsměvem, nádherným hlasem, úžasným hereckým projevem. A s dokonalým mužem po jejím boku. Amanda, pro mě žena osudová....hned po Meryl. ;)
 


I’m tired of the waiting, For the end off all days.

26. ledna 2014 v 12:06 | Violet* |  Něco jako deníček...
Chci psát. Ano, pokouším se o něco, co skončí možná už příští týden, protože se nebudu moci zbavit toho patosu, který s každým dalším slovem narůstá, a nebo prostě nechám svou lásku spát dál a nechám si ji jen pro sebe. Či pro Vás.
Již nekolikrát jsem se pokoušela psát, ale skončilo to vždy ve stejném bodu-nežila jsem tím příběhem. Tedy, myslím si, že jádro všech těch příběhů není špatné, jen já nedokážu o tom napsat tolik stran. Dokážu si vizuálně představit, jak se kolem mě dějou všechny ty věci, jak mé postavy žijou, přežívají a upadají v zapomnění, ale slova pro tyto okamžiky nedokážu najít. Proto jsem se rozhodla, že budu upírat všechen svůj zrak k jednomu elementu-životu na plátně. Specifickému životu na plátně. Souvisí to i s mou královnou, a to v dost velkém měřítku. Pokud to vyjde, budu muset hodně času strávit mimo můj vlastní život a žít životy jiným osob v neznámém prostředí. Pokud se tak nestane, nikdy to nemůžu pochopit a nikdy o tom nemůžu nic napsat. Možná, že taky nenapíšu. Potřebovala bych pár měsíců být o samotě, abych mohla vstřebat všechny ty nové vůně. Nové vůně. Vlastně je už dost dlouho znám, ale vždycky jsem je odmítla moc brzo, abych zcela poznala, co jsem zrovna zaznamenala.
Chci psát. Teď hned. Cítím totiž, že to bude možná těžké, ale naplní mě to nějakou novou chutí. Chutí objevit něco nového. Možná nějaký nový impuls do života.
Doufám, že to vyjde. Ani nevíte, jak neuvěřitelně bych si to přála...

S láskou Vaše Violet*.

Meryl at Jimmy Kimmel and Ellen Degeneres

22. ledna 2014 v 21:15 | Violet* |  Novinky
Dobrá, zase je plno novinek, fotek, videí, projektů, mých vlastních pocitů a já zase nestíhám. Tenhle týden je nejvíce hektický, v pátek se uzavírají známky, tak doháním, co se dá. Zatím to vypadá docela dobře, žádná trojka mi (doufám) nehrozí. Docela jsem se bála matematiky, ale už mám jistou dvojku, takže spokojenost. ;) Ale teď už k Meryl. ;)

Naše drahá Meryl byla ve čtvrtek povolána na pohovku do show Jimma Kimmela (kterého já osobně zbožňuji). Vzala si na sebe naprosto dokonalý outfit. V poslední době Meryl hodně nosí úzké kalhoty, což si myslím, že je výborná volba, aspoň vidíme, jak štíhlé nožky má (dokonce ještě štíhlejší než já! Sakra, měla bych se sebou už konečně něco po těch Vánocích udělat. :D). U Jimma samozřejmě mluvila o svém nejnovějším filmu August: Osage County, ale také o The Golden Globe a o jejím nadcházejícím filmu Into The Woods. Bože, jak já se na tenhle muzikál těším. :D Už aby byly nějaké fotky nebo první trailer. :D Pak také natočila Meryl video s Josephem Gordnem Levittem. Podle fotek to vypadá úžasně. *I´m Meryl Streep :D*, ale bohužel nemůžu nikde najít žádné video. :( Možná později.

Fotky zde.




V pondělí se Meryl zastavila u mé asi největší oblíbeňkyně, Ellen Degeneres. A zase měla úzké kalhoty! Bože, ta ženská nestárne. Vůbec. A zase mluvila o AOC. Ale i o své již 18.(!!!!!!) nominaci na Oscara, která jí prý neuvěřitelně překvapila, také mluvila o Emmě Thompson a o svém dalším filmu The Giver. Dokonce i ukazovala videa, která natočila v Africe. Bože, ten rozhovor je tak brutálně vtipný. A Meryl a její smích. ♥ A ano, Ellen si zase na Meryl vymyslela jednu specialitku. Ale kuš, určitě doporučuji zkouknout video. ;)

Fotky zde


"Chceš to řešit teď, když tvůj táta zmizel a tvé mámě hráblo?!"

18. ledna 2014 v 16:41 | Violet* |  Něco jako deníček...

Jedno z mých přání dostalo včera večer prostor ke svému splnění. Plzeň. Divadlo. Divadlo J.K. Tyla. Srpen v zemi indánů.

Dámy a pánové, pokud jsem někdy někomu řekla, že do divadla dokáže jít jen naprostý blázen, omlouvám se. Ano, před pár lety jsem o divadle nesnila a včera, když měl přijít den D, málem jsem si nervozitou ukousala nehty.
Plzeňské Velké Divadlo je krásné samo o sobě, pokud se k tomu hrajou ještě velkolepé kousky, je zážitek excelentní. Já bych po včerejšku řekla, že úžasné představení bylo, ale k dokonalosti tomu dost chybělo.
Role Beverlyho Westona je velmi malá, ale přitom velmi důležitá, jelikož díky ní bychom již měli pochopit, jaké trhliny má tato rodina. Bohužel Pavel Pavlovský na mě působil dojmem, že ta sklenička, kterou držel neustále v ruce, má ve svém obsahu skutečný alkohol a tak se na svou úlohu zcela nesoustředil. Nebo je to snad všechno vina jednoho zapnutého mobilního telefonu, který si některý z diváků nevypnul?
Beverly zmizel a celá rodina se začíná sjíždět k ženě, která vše ovládá-Violet Weston. Monika Švábová odvádí úžasný, vypracovaný a fenomenální výkon. Tato postava však potřebuje ztotožnění se s ní, což je pro každého hrozně moc těžké. Violet je žena, která je závislá na prášcích, má rakovinu, její manžel se zabil, dcery ji nenávidí a ona sama je tak rozpoluplnou duší. Ten rozdíl mezi hraním postavy a ztotožněním se s postavou je vždy velký, velmi těžký, ale právě tady to
platí dvojnásobně. A jen málokdo by se chtěl na pár minut touto postavou stát.
Mattie Fae mě každým svým pohybem bavila. Stevovi bych nejradši vrazila facku, zatímco bych Ivy bych přispěchala s objetím a se slovy, že všechno bude dobré. Little Charles byl zlatíčko a jeho otec měl vždy pravdu.
Co musím však vyzvihnout nejvíce je scéna. Ten dům. Ty stěny, které se s každým odcházenícím člověkem, rozpadaly, až nakonec zůstala jen konstrukce. Kostra, chatrná, holá, chladná jako dny v mrazivém lednu. Bez srdce, bez duše. Bez života. V tu chvíli máte pusu otevřenou, neschopní nic pochopit, ani to, proč vám po tváři stékají slzy.
Srpen v zemi indánů je velmi unikátním představením, kde se během minuty vystřídají takové veličiny jako smích, potlesk, ale také vyděšení, nervozita a zklamání ze života. I přesto, že jsem měla výtky, musím uznat, že se plzeňskému divadlu tato adaptace povedla, jak jen nejlépe mohla. Jsem ráda, že naše první setkání probíhalo u tohoto představení a zkrátilo mi čekání na film. Uvědomuji si čím dál více, že film bude mít velmi těžký úkol-zvládnout ukázat rodinu Westnových v tom "nejlepším" světle. Pokud se to nepovede, bude to zklamání. Pokud se to však povede, bude tu ještě větší zklamání, zklamání z rodiny, která opravdu žila, poté přežívala, až svou vlastní vinou zahynula.

The Golden Globe 2014-The Biggest Disappointment in My Life (?)

13. ledna 2014 v 21:33 | Violet* |  Něco jako deníček...
Poslouchám soundtrack k American Hustle a nějak mi stále nedochází, že mohla vzniknout tak skvělá směs hudebních chutí k tak šílenému a neuvěřitelně přeceněnému snímku. American Hustle (Again) je pro mě nemastný, neslaný snímek, který dokáže kritiky oslovit snad jen tím americkým přízvukem v názvu.
A nemyslete si, že tady chrlím samou kritiku na tento film snad jen kvůli tomu, že Amy Adams vyhrála nad mou milovanou Meryl Streep. Ne, ne a ještě jednou ne. A naopak ano, Meryl jsem to samozřejmě moc přála a dokonce jsem i doufala a věřila v její výhru (ranní sprcha mě bohužel postavila zase zpátky na zem).
American Hustle nejlepší komedií? JENNIFER LAWRENCE jako nejlepší vedlejší herečka?! Are you f**king kidding me?
Omlouvám se, ale Jenn nemůžu prostě vystát. Again. Již od minulých glóbů k ní cítím dost velké nesympatie a tentokrát už je to na úplném vrcholu. Omlouvám se, jen já jsem dost komplikovaný člověk a Jenn má v sobě něco, co má komplikovanost nechápe a ani chápat nechce.
Přesto všem vítězům gratuluji.

Jaredovo objetí s jeho bratrem Shannonem a vlastně celá Jaredova řeč mě naprosto dostala, odrovnala a rozbrečela. Velká poklona, mistře.
Gravitace, má lásko, pro mě jsi tím nejlepším, co mohlo tento rok vzniknout.
Amy Poehler, ty divoško, gratuluji a posílám velkou pusu.
Heleno, Jessico, Helen-nic si z prohry nedělejte. Jste ve svých rolích úžasné. ;)
Chris, Will, Guy, Jonny. Váš Atlas je tou nejdojemnější písní jakou jsem kdy slyšela. Love you and miss you.
Leo, vlka rozhodně vidět nechci, ale glób ti patří právem. Vždyť si ho po tom dloooohém čekání neuvěřitelně zasloužíš.
Spiku, konečně to vyšlo, co? Na tvou Her se už moc těším.
Cate, ty jedna nestvůro nádherná. Obrovská gratulace...sakra, co se to se mnou děje? Ano, Cate, normálně jsem si tě dneska neuvěřitelně zamilovala. Blue Jasmine. Chápeš, co myslím? Správně, škrtám tě z mého seznamu '"Nenáviděné herečky a herci". :D

Meryl. Má lásko, má múzo, má naděje. Má osudová ženo. Meryl, prosím, naslouchej mému tichému hlásku a pozorně si každé mé slovo zapamatuj. Meryl, jsi ta nejlepší osoba a vítěz všeho, za co jsi nebo nejsi nominovaná. Buď taková, jaká jsi, vždy a navždy, protože takovou tě mám(e) nejradši. Miluji tě a gratuluji ti k tvému úžasnému životu. S láskou, TVÁ Simona.



Kam dál